Tradiční verze
cca 2 minuty · klidný rodinný tónVážení svatební hosté, milí příbuzní a přátelé, drahá Aničko a milý Marku. Dovolte mi, abych vás jménem rodičů srdečně přivítal u dnešního svatebního stolu a poděkoval vám všem, kteří jste přijeli zblízka i zdaleka oslavit s námi tuhle sváteční chvíli. Zvlášť chci hned na začátku poděkovat oběma maminkám, protože bez jejich tiché přípravy za posledních pár měsíců bychom tu dnes v poledne nejspíš seděli bez koláčků, bez květin i bez jmenovek na stolech. [pauza]
Když jsem dnes dopoledne vedl Aničku uličkou k obřadu, vybavila se mi jedna slunečná sobota před dvaceti lety, kdy se učila jezdit na malém červeném kole za naším domem na zahradě. Tvrdohlavě tehdy odmítala pomocná kolečka, třikrát za odpoledne skončila v trávníku u keře rybízu, ale pokaždé si jen oprášila kolena a řekla mi: tati, už mě za to sedlo nedrž, já už tu rovnováhu udržím sama. Od toho dne bezpečně vím, že když se naše dcera pro něco rozhodne, jde do toho naplno, poctivě a bez vytáček. [pauza]
Když k nám Marek poprvé přijel na nedělní oběd, přivezl kytici pro maminku, mezi řečí nám spravil vrzající branku u plotu a vůbec ho neodradilo ani moje hodinové vyptávání v dílně u ponku. Velmi rychle jsme s manželkou poznali, že v něm Anička našla muže, který drží dané slovo, umí naslouchat a stojí při ní v klidu i ve všedním pracovním shonu. Markova rodina se dnes stává i naší rodinou a máme z toho upřímnou radost. [pauza]
Milá Aničko, milý Marku, přeji vám, abyste doma vždycky mluvili na rovinu, smáli se stejným maličkostem a každý večer se k sobě rádi vraceli ke společnému stolu. Prosím vás všechny, pozvedněte se mnou skleničky: na novomanžele.